Letos oslavil šedesáté narozeniny. K životnímu jubileu dostal jeden ze zakladatelů parahokeje v Česku Roman Herink v závěru roku výjimečný dárek. Byl dnes slavnostně uveden coby první zástupce parahokeje do Síně slávy Českého hokeje. Společně s Romanem Herinkem se této pocty dnes dostalo také bývalým hokejistům Romanu Turkovi, Tomáši Kaberlemu a Petru Sýkorovi a počet takto oceněných hvězd se rozrostl na 150. Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v pražské O2 areně před utkáním české hokejové reprezentace s Finskem.
Počet rolí, funkcí i dosažených cílů Romana Herinka je bohatý a to i přesto, že jeho život už v dětství ovlivnila vážná nemoc, infekční obrna. Romana ale v touze po hudbě, vědění, vzdělání a následně hlavně v předávání všech těchto znalostí a zkušeností, nemohla zastavit. Absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a navzdory handicapu byl také zapáleným sportovcem. Stal se učitelem a nositelem spousty myšlenek, které by handicapovaným lidem zjednodušily i ty nejběžnější denní činnosti. Zasadil se například o bezbariérovou dopravu ve Zlíně, založil centrum pro setkávání a volnočasové aktivity handicapovaných dětí a jejich rodičů Klub Íčko, stojí ale také za systémem SYM-BLIK, který signalizuje potíže lidí s handicapem záchranným složkám. Jeho život ale nejvíce ovlivnil parahokej, pro který se Roman Herink nadchnul.
Nagano a první sledge
Na výrobu prvních sledgí, tedy speciálních sání pro parahokejisty, se Roman Herink vrhnul poté, kdy viděl parahokej na paralympiádě v Naganu. Inspiraci pro první prototypy sbíral na cestách po celém světě, hlavně pak v Holandsku. První sledge, které zhruba po roční práci mohl vyzkoušet přímo na ledě, byly různé posbírané rámy od známých ze zahraničí, kovošrot i sedačky z tramvají. „Roman má dar motivovat lidi kolem sebe. Získal tedy pro ideu parahokeje (tehdy sledge hokeje) také skupinu blízkých přátel ve Zlíně. Měl nelehké úkoly. Získat hráče a sáně, na kterých by hráli. Získal ale i prvního trenéra, který na sebe vzal nelehkou úlohu být spolu s Romanem průkopníkem a přijít na to, jak naučit sportovce s tělesným postižením hrát parahokej,“ vzpomínal na společné začátky parahokeje v Česku dlouholetý Romanův kamarád a spoluzakladatel parahokeje Martin Kudláček, prorektor Univerzity Palackého v Olomouci.
Od železa až k paralympiádě
Romanovo nadšení a odhodlání překonat administrativní, manažerské a propagační bariéry byly nakažlivé. V roce 2006 se tak v Česku pod jeho taktovkou uskutečnilo první mistrovství Evropy, jak jinak než ve Zlíně. O rok později česká reprezentace vybojovala na mistrovství světa v USA postup ze skupiny B do elitní světové skupiny A. Díky tomu pak v roce 2009 mohl Roman se skupinou nejbližších přátel zorganizovat v Česku vůbec první mistrovství světa, které navštívilo na čtrnáct tisíc lidí. „Roman svým zápalem ovlivnil nejen vývoj tohoto sportu v Česku, ale také celou řadu lidí. Společně jsme pracovali na prvním MS u nás. Osobně si Romana nesmírně vážím a vděčím mu za veškerou výbavu a vztah k parahokeji a jeho hráčům,“ řekl předseda Českého para hokeje Jiří Šindler. V roce 2010 Roman Herink odcestoval coby nejstarší hráč české parahokejové reprezentace na své první paralympijské hry do Vancouveru.
Obrovská daň za celoživotní nasazení pro sport
Zatímco Romanův sen o rozvoji parahokeje se plnil, jeho zdraví si vybralo svou daň. Nejenže Roman přišel v roce 2010 předčasně o svou třetí ženu Hanku, jeho zdravotní stav se začal o dva roky později výrazně zhoršovat. Roman neudržel stabilitu na sledgi a měl také problémy s úchopem hokeje a s aktivní hráčskou kariérou se musel rozloučit. V roce 2013 Roman Herink prodělal těžkou mozkovou mrtvici, po které zůstal šest týdnů v kómatu a v nemocnici strávil dalších sedm měsíců. I díky jeho současné partnerce Zdence Černé ale Roman opět žije, i přes velké zdravotní komplikace, aktivním životem. Jako čestný předseda byl u MS v parahokeji Ostrava 2019, které bylo historický nejúspěšnějším parahokejovým šampionátem na světě a tento sport sledovalo přímo v hale na 45 tisíc fanoušků a další stovky tisíc lidí v Česku i po celém světě u televizních obrazovek.
Úspěchy parahokeje a Síň slávy
Díky usilovné práci Romana Herinka má dnes česká parahokejová reprezentace stabilní složení a co víc. Podařilo se v Česku vytvořit také juniorskou reprezentaci. Roman Herink dál sbírá ocenění za svou pedagogickou činnost i podporu a rozvoj parahokeje. Česká parahokejová reprezentace získala v letošním roce na MS vůbec první medaili. Bronzové ocenění putovalo právě i na krk zakladatele parahokeje. Dnes byl Roman Herink coby první zástupce parahokeje také slavnostně uveden do hokejové Síně slávy. „To, co Roman Herink dokázal je obdivuhodné. Sám jsem měl možnost být na tréninku parahokejové reprezentace a co vše ti kluci musí vydržet, to je obrovská motivace pro zdravé hráče a bez pana Herinka by tohle vůbec nebylo,“ komentoval při slavnostním uvedení nových členů Síně slávy Alois Hadamczik prezident Českého hokeje. „Pro mě je obdivuhodné, s jakým entuziasmem a srdcem na dlani se věnoval rozvoji tohoto hokejového odvětví u nás, nehledě na vlastní zdravotní handicap,“ řekl šéf návrhové komise Síně slávy Českého hokeje Bedřich Ščerban. „Romane, děkuji za mě i za celou parahokejovou rodinu,“ dodal prorektor UP Martin Kudláček. A jak přijal tuto poctu sám Roman Herink? „Tyhle výšiny přijímám s pokorou a myšlenkou, že jsem nikdy nestřílel góly, ale jen roztahoval káru. Ale i těchto lidí bylo víc a své místo vnímám jako zastoupení všech zainteresovaných,“ řekl skromně a s humorem sobě vlastním oceněný Roman Herink. A jeho přání do dalších let parahokeje? „Jednou bych si přál být v O2 areně na finále MS v parahokeji na zápase USA vs. Česko a chtěl bych vidět naše kluky vyhrát,“ dodal Herink.
Text: Zuzana Martinčík Glacová (za velké pomoci Zdenky Černé)
Foto: Archiv Romana Herinka, Český para hokej
